Róbert Károly se narodil v roce 1288 v rodině anjouovských králů. Róbert Károly byl korunován třikrát. Nejprve roku 1301 ostřihomským arcibiskupem, roku 1308 novou korunou v Budíně a nakonec roku 1310 potřetí. To vše proto, že za skutečného krále byl uznán pouze ten, koho ostřihomský arcibiskup v Székesfehérváru se Svatou korunou ustanovil vládcem.

Za vlády Róberta Károlyho dosáhlo značné územní expanze i Maďarsko. V roce 1312 obsadila SV část země a nahradila královské sídlo Budín Temešvárem. Zemským vrchnostem zabavil pozemky, část si ponechal a zbytek rozdělil mezi své přívržence.

Zavedl vratnou daň a nařídil třicetileté clo na dovážené a vyvážené zboží. Desátek získaný těžbou nabízel statkářům. V roce 1335 na královském setkání ve Visegrádu vznikla místo vídeňské cesty nová obchodní cesta.

Zemřel v roce 1342. Na trůn jej vystřídal jeho syn Lajos.

Při ražbě mincí uherští panovníci obecně preferovali stříbro před zlatem. Róbert Károly I. se však vrátil k ražbě zlatých mincí a snažil se tak o sjednocení maďarského měnového systému. Zlatý forint se stal nejen zlatou mincí raženou uherskými panovníky, ale hrál významnou roli i v okolních zemích. Na lícní straně mince je uvedena zkratka jména Róberta Károlyho, zdobená symbolem rodu Anjouů, lilií Anjou, na druhé straně mince je vyobrazen patron Florencie.

Kromě zlatého forintu dal do oběhu i mnoho dalších stříbrných mincí, kupř. garas, denáry a parvus.