András I, také známý jako Endre I, byl vládcem Maďarska mezi 1046 a 1060. Je to III. Byl třetím vládcem rodu Árpádů, který založil král István. Na trůn se však nedostal snadno. Bojoval za království, ale v roce 1051 byl nucen odejít do vyhnanství na území biskupství Eger. Později, v roce 1057, se spojil se svým mladším bratrem Bélou a napadl jejich nevlastního bratra Šalomouna, který do té doby vládl. Oba bratři byli úspěšní a v roce 1058 byl Šalomoun nucen uprchnout ze země.

Za vlády Andráse I. uherské království sílilo. Král úspěšně uzavřel mír jak s Německo-římskou říší, tak s Byzantskou říší a zastavil vojenský postup Kyjevské Rusi na východních hranicích. Rozvíjelo se i hospodářství země a panovník začal rozšiřovat území království.

Jeho osobní život byl však méně úspěšný. Jeho manželka, byzantská princezna Anastasia, se k němu kvůli svému původu chovala často nepřátelsky a kvůli dvorským intrikám se zhoršoval i králův zdravotní stav. Zemřel v roce 1060. Trůn po něm převzal jeho mladší bratr Béla.

Během ražby Andrásovy éry byl kromě dříve používaných kovových mincí zaveden také nový druh mincí, stříbrná mince. Na mincích ražených v době Andráse I. se často nacházejí iniciály panovníkova jména a královského erbu. Kromě toho pokračovali v ražbě stříbrných denárů a také v menším množství měděných mincí.